Každoroční Sportovní den začal rozdělením do sportovních týmů. Týmů bylo čtrnáct, aby se týmy mohly bez problémů střídat na čtrnácti stanovištích. ...foto z akce

V každém týmu soutěžily děti ze všech tříd druhého stupně, tedy kromě devátých, které ochotně pomáhaly na stanovištích učitelům. Zástupci osmých tříd se ujali vedení skupinek.

Všechny disciplíny byly originální a byly vymyšleny pro pobavení žáků. Skoro všechny úkoly byly bezpečné, ale i tak museli zdravotníci párkrát zasáhnout. V některých úkolech vynikaly více dívky (třeba takové točení s obručí), v některých chlapci (těm zase šel slalom s florbalovým míčkem). Největším problémem pro závodníky bylo podlézání velmi nízkých překážek a do běhání miništafety se jim také moc nechtělo. Strategie některých týmů byla velmi vynalézavá. Ovšem někteří dělali stále stejné chyby a nedokázali se z nich poučit. Jako tým museli celou dobu spolupracovat, aby dosáhli co nejlepšího výsledku.

Některé disciplíny byly z předchozích sportovních dnů zachovány, jiné byly změněny nebo dokonce nově přidány. Třeba při štafetě na běžkách se neběhalo po jednom, nýbrž po dvou nebo třech. A škodu při této disciplíně neutrpěl člověk, ale bota (ať odpočívá v pokoji).

Nejoblíbenější disciplínou byla tzv. hopsadla, což byla jedna z nově přidaných disciplín. Na druhou stranu se moc neuchytila Bosá stezka. A tou nejnebezpečnější byl už tradičně netradiční běh s kufrem a nově i s deštníkem. Náš pan učitel Dycka si celý úkol velmi užíval, stejně tak i zdravotníci, deváťáci, kteří se zápalem zachraňovali dívky v nouzi (občas i chlapce). A osudová hláška „Není důležité vyhrát, ale přežít,“ se posléze vyplatila.

Nechyběla ani malinovka od sponzora pana Petra Skokana, či hudební doprovod pro lepší náladu a chuť soutěžit. Vyvrcholením celého dne se staly štafety všech tříd. Poté následovalo slavnostní vyhlášení výsledků týmové soutěže a štafet. Na vítěze čekaly sladké odměny v podobě koláčů darovaných do soutěží firmou Kodys a Hamele