I když předpověď počasí příliš optimismu neslibovala a od pondělí téměř nepřetržitě pršelo, náš vodácký výlet ve čtvrtek 11. června 2026 jsme zrušit nechtěli. Řekli jsme si, že nejsme z cukru a něco vydržíme. Výlet jsme měli naplánovaný už od října, a tak jsme se vybavili nepromokavým oblečením a vyrazili vlakem do Českého ráje směrem k Malé Skále.
Po příjezdu jsme se rozdělili do čtyř posádek pod vedením učitelů Věrky, Hanky, Janči a Mirka. Ze zastávky Lišný u Turnova jsme zamířili k loděnici raftů na břehu Jizery. Než jsme si stihli obléknout plovací vesty a pláštěnky a vyslechnout pokyny instruktora Ládi o správném pádlování, souhře posádky a manévrování s lodí, začalo znovu pršet.
A pak už jsme vyrazili na řeku. Během celé jedenáctikilometrové plavby se déšť střídavě vracel, ale náladu nám nezkazil. Potkávali jsme spoustu dalších lodí, zdravili se tradičním vodáckým „AHOJ“ a s radostí zjišťovali, že díky vysokému stavu vody nemusíme rafty přetahovat přes mělčiny a balvany. Posádky našly správný rytmus, projížděly peřeje i jez a z raftů se ozývala vodácká píseň „My pluli dál a dál v zelené lesy…“.
Největší překvapení nás čekalo v cíli plavby u Dlaskova statku v Dolánkách u Turnova. Při vytahování raftů na břeh nás zastihla prudká krupobití. Podle místních něco takového na Jizeře dvanáct let nezažili. Z lodí jsme vylézali promoklí doslova skrz naskrz – na nikom nezůstala suchá nit.
Naštěstí jsme byli dobře připraveni. Převlékli jsme se do suchého oblečení, zahřáli se čajem, hranolkami, pizzou i dortíky a nepřízeň počasí přečkali v útulném prostředí Muzea Českého ráje, než nám jel vlak domů.
Výlet se nám moc líbil a odvážíme si z něj spoustu silných zážitků i dobrou náladu. Už teď plánujeme, že si Jizeru příští rok zopakujeme – tentokrát na několik dní, s jízdou na koloběžkách, návštěvou aquaparku, výletem na Trosky a večerním grilováním.
S vodáckým pozdravem 6.B